Kazimierz Pułaski, hrdina Polska a USA

Autor- Grzegorz Kita

Pulaski Day New York 2017. Autor W2k2, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:AIMG_2031.jpg

Letošního 9. října ustanovil americký prezident jako den památky generála Kazimierze Pułaského. O deset let dříve, ve zvláštním prohlášení, americký Kongres a prezident Barack Obama udělili tomuto Polákovi čestné občanství. Kdo byl důstojník, kterému bylo v době jeho smrti méně než pětatřicet let a který se zapsal do historie Polska a Spojených států zlatými písmeny? Proč ho obě země považují za svého největšího hrdinu?

Narodil se v roce 1745 ve Varšavě. Toto období bylo jedno z nejhorších v historii Polska. Polsko-litevská unie byla státem, který měl před 100 lety rozlohu téměř jeden milion čtverečních kilometrů a byl na vrcholu své vojenská, ekonomická a kulturní moci.Rusové, Švédové a Turci cítili vůči Polákům respekt. Vládci Pruska skládali lenní přísahu polským králům. Rostoucí moc sousedů a vnitřní napětí však způsobily, že na konci 17. století bylo Polsko značně oslabeno řadou válek a ozbrojených konfliktů, které se touto zemí přehnaly mezi 50. až 90. lety. Povstání ukrajinských kozáků z roku 1648 proti sociálně-ekonomickým a náboženským poměrům převládajícím na východní Ukrajině vedlo k občanské válce, která na mnoho let způsobila ekonomickou devastaci. Rusko se do tohoto konfliktu vložilo a ve jménu vznešených cílů „obrany pravoslavné víry“ zabralo polsko-litevské unii polovinu ukrajinských zemí.

O několik let později, v roce 1655, konfliktu využilo Švédsko a zaútočilo na Polsko. Nebyla to obyčejná válka mezi státy. Významná část magnátů a šlechty se postavila na stranu švédského krále. Viděli v Karlu Gustavovi zachránce před Ruskem a kozáky. Švédská armáda bez větších bojů obsadila téměř celé území Polska. Král Jan Kazimír odjel na území Koruny české do Slezska. Po počátečních úspěších čelili Švédové stále silnějšímu odporu Poláků. Drancování švédskou armádou, jak tvrdí někteří polští historici, bylo závažnější než během největšího konfliktu v historii Polska – druhé světové války. Zlomem v tomto konfliktu byl neúspěšný pokus o obléhání a dobytí Jasné Góry. Náboženské vysvětlení tvrdilo, že heretici a kacíři chtěli zničit a vyrabovat nejsvětější místo Poláků. A právě díky božskému zásahu byli odtud odraženi, což vyvolalo celostátní povstání proti útočníkům ze severu.

Poté, co byli Švédové v roce 1672 odraženi, bylo Polsko napadeno Osmanskou říší, která se zmocnilo jihovýchodní Ukrajiny. Polsko bylo donuceno k placení velkého tributu Osmanům, čímž se ocitlo mezi vazalskými zeměmi svého mocného muslimského souseda. Hejtman Jan Sobieski následujícího roku porazil Turky v bitvě u Chotynu, ubránil nezávislost své vlasti, ale zabrané země znovu nezískal. Během dekády byl Sobieski zvolen polským králem a se svými spojenci porazil Turky. V bitvě u Vídně 12. září 1683 jako vůdce polsko-litevských a rakousko-německých vojsk porazil Turky a přinutil je natrvalo se stáhnout z této části Evropy. Polsko znovu získalo území obsazené Turky v roce 1699, tři roky po smrti krále Jana. Památkou na jejich vládu v pevnosti Kamieniec Podolski je minaret stojící před katedrálou (která byla během turecké okupace mešitou) se sochou Panny Marie nahoře. V 17. století se Polsko stalo arénou ničivého rusko-švédského konfliktu. Jako polský král se August II. Sas, konfliktu neúčastní, jako saský vládce už ano. Ve 20. letech 18. století byla ruská vojska cara Petra I. v Polsku vítána jako osvoboditelé od švédských plenitelů.

Oslabené a zdevastované Polsko, které se samo nemohlo osvobodit od cizích mocností, se dobrovolně stalo ruským protektorátem. Rusko nejednalo samo, tajná dohoda z roku 1733, známá jako Pakt tří černých orlů mezi Ruskem, Rakouskem a Pruskem, je zavázala, aby současně bránili reformám, které by posílily Polsko. Rozhodovali, jaké zákony přijme polský Sejm. Vzhledem k principu jednomyslného přijetí zákona (liberum veto) nemohl polský parlament přijmout nic, co by Petrohrad nechtěl. Zbídačení polské šlechty v důsledku válek usnadnilo podplácení poslanců Sejmu, tak aby se zabránilo přijetí nezbytných reforem. Sejm tak nepřijal žádný zákon déle než dvacet let. Polská armáda čítala jen asi dvacet tisíc vojáků, kteří byli využívání k pořádání slavností a pohřbů. Anarchie a bezpráví bylo vepsáno do fungování tohoto státu. To vše pod cizím deštníkem, téměř nikdo z polských elit si neuvědomovat, že takový stav není normou, ale jeho negací. Ve 40. letech 18. století však někteří vystřízlivěli a začali přemýšlet o reformách, které by je vyvedly z chaosu a posílily stát.


V té těžké době pro Polsko, v roce 1745, se narodil náš hrdina Kazimierz Pułaski. Otec Józef Pułaski byl aktivně proti ruské nadvládě. Mezi ním a ruským velvyslancem Repninem došlo dokonce k fyzickým konfliktům. Reformní strana, která se soustředila kolem magnátské rodiny Czartoryských, jejíž aktivním členem byl Józef, viděla šanci uskutečnění reforem po smrti krále Augusta III. Sase. Brutálně je vrátila na zem svobodná volba v roce 1764. Od středověku měli Poláci, stejně jako Češi v té době, monarchu. Krále si volila veškerá šlechta vojvodství, v nichž měli své majetky. Volba roku 1764 byla svobodná pouze podle jména, protože byla provedena pod ochranou ruských vojsk. Aby ruská carevna Kateřina II. ponížila Poláky, nechala zvolit svého bývalého milence Stanisława Poniatowského. Při korunovaci měl Sejm schválit několik menších reforem, které měly zlepšit fungování státu. Rusko považovalo tuto skutečnost za hrozbu pro své zájmy. Vyslalo 20 000 vojáků na území Polska, aby si vynutilo zrušení změn. Když to nepomohlo, velvyslanec Repnin nařídil, aby byli hlavní příznivci reforem uneseni a deportováni hluboko do Ruska. Kromě jiných byli zatčení dva církevní hierarchové, biskupové v Krakově a Kyjevě, korunní hejtman a několik dalších hodnostářů. Stojí za zmínku, že právě tehdy začala deportace nepohodlných lidí na Sibiř, která trvala téměř 200 let. To se dělo v průběhu 19. a 20. století. Dělal to car, dělali to i Sověti.

Krzyż i grób poległych w miejscu potyczki Konfederatów Barskich oddziału Pułaskiego Jodłowa powiat dębicki podkarpackie

Kříž a hrob padlých – Pulaski zde bojoval
Jodłowa powiat dębicki podkarpackie

Fot. Grzegorz Kita

Toto násilí způsobilo, že se Poláci začali organizovat. Ve městě Bar v Podolí (dnes Ukrajina) vzniklo ozbrojené spříseženectvo známé v polské historii jako Barská konfederace. V polské historiografii se toto hnutí označuje jako první polské povstání, což nejspíš není úplně pravda. Rozsah a intenzita prováděných vojenských operací však byla jednou z největších polských vojenských aktem. Sloganem a mottem povstalců byla slova Písně barských konfederátů, složená o více než 70 let později polským národním bardem Juliem Słowackým.
„Nikdy nebudeme v aliancích s králi,
Nikdy nebudeme ohýbat krky před silou,
Protože Kristu jsme podřízení,
Služebníci Marie! “

Společně se svým otcem se dvacetiletý Kazimierz proslavil při obraně Jasné Hory. Jako jeden z mladších velitelů prokázal bojové umění a velitelský talent. Své stopy zanechal na celé trase bojů povstalců. Válečné štěstí našeho hrdiny však skončilo, když se svými společníky vypracovali plán a poté podnikli neúspěšný pokus o únos krále Poniatowského. Zde nastal zlom v povstání. Vlády Francie a Rakouska, podporující povstalce, svoji podporu stáhly. Povstání začalo ztrácet zápal, protože královražda byla polské kultuře a tradici cizí.

Společně se svým otcem se dvacetiletý Kazimierz proslavil při obraně Jasné Hory. Jako jeden z mladších velitelů prokázal bojové umění a velitelský talent. Své stopy zanechal na celé trase bojů povstalců. Válečné štěstí našeho hrdiny však skončilo, když se svými společníky vypracovali plán a poté podnikli neúspěšný pokus o únos krále Poniatowského. Zde nastal zlom v povstání. Vlády Francie a Rakouska, podporující povstalce, svoji podporu stáhly. Povstání začalo ztrácet zápal, protože královražda byla polské kultuře a tradici cizí. Po porážce povstání byl Pułaski nucen uprchnout z Polska, protože zde byl odsouzen k smrti. Také v dalších evropských zemích měl za svůj čin „vlčí lístek.“ Proto Kazimierz odešel do Severní Ameriky, kde probíhala válka za nezávislost anglických kolonií, později nazývaných Spojenými státy. Jako zkušený a ostřílený v boji byl mile viděný Američany bojujícími za svou nezávislosti vůči anglickému králi. Benjamin Franklin, představující mladého Pułaského Georgi Washingtonovi, napsal v dopise „Hrabě Pułaski z Polska, důstojník známý v celé Evropě pro svou odvahu a boj za svobodu své země proti mocným silám Ruska, Rakouska a Pruska, může být v naší službě velmi užitečný.“ Během bojů na americké půdě využil své vojenské vůdčí schopnosti. Brigádní generál kontinentální armády v září 1777 během bitvy u Brandywine díky své odvaze zachránil život budoucího prvního amerického prezidenta George Washingtona. Washington, s přihlédnutím k jeho zásluhám, ho povýšil do hodnosti brigádního generála kavalérie. Legie, kterou vytvořil, zvítězila nad Brity v bitvě u Charlestonu v květnu 1779. V říjnu téhož roku zemřel na zranění způsobená obléháním pevnosti Savannah. Zpočátku se tvrdilo, že tělo bylo pohřbeno v moři, protože kvůli převládajícímu horku by nebylo možné jej přivézt na břeh.

V roce 1996 archeologický výzkum v Savannah potvrdil, že hrobka generála se nachází na plantáži. Je zajímavé, že testy DNA nalezené kostry ukázaly vysokou pravděpodobnost, že to bylo jeho tělo a že byl intersexuální s rysy ženy. Slavnostní pohřeb se konal s nejvyššími státními vyznamenáním 9. října 2005. Vzpomínka na něj je od jeho smrti živá, a to jak v Polsku, tak ve Spojených státech. Četné ulice, náměstí, školy a vojenské jednotky nesou jeho jméno. 17. listopadu 1779 znělo heslo americké armády „Pulaski” a odpovědí na něj bylo „Polsko”. Po celou dobu své existence se podle Pułaského jmenovala vojenská jízda. 11. říjen je národní den památky generála. Každou první neděli v říjnu se v New Yorku koná Pułaského průvod. Polští a američtí politici se o něm zmiňují, když zdůrazňují vazby mezi dvěma zeměmi a národy. Jeho jméno je vedle dalšího polsko-amerického hrdiny Tadeusze Kościuszka symbolem boje za svobodu a nezávislost v Polsku i v Americe podle sloganu „Za naši a vaši svobodu“. Heslo populární v 19. století bylo na polských standartách a bojovalo s Poláky, kteří stáli na straně různých národů bojujících za svá práva.

Grzegorz Kita – nar. 1976,  Politolog, podnikatel, aktivista.
Zajímá se o historii a současné politický a sociální život České republiky.
MIlovník českého piva, knedlíků a tradičních českých hospod

Artykuł powstał w ramach projektu „SPOTKANIA W SIECI I NIE TYLKO – SETKÁNÍ NEJENOM V SÍTI” współfinansowanego ze środków Ministerstwa Spraw Zagranicznych RP

Artykuł powstał w ramach projektu „SPOTKANIA W SIECI I NIE TYLKO – SETKÁNÍ NEJENOM V SÍTI” prowadzonego przez Fundację Solidarności Polsko-Czesko-Słowacką

Artykuł powstał w ramach projektu „SPOTKANIA W SIECI I NIE TYLKO – SETKÁNÍ NEJENOM V SÍTI” współfinansowanego ze środków Fundacji KGHM Polska Miedź

Comments are closed.