O městě Zamość jsem věděla od kamarádky z Polska. Loňské prázdniny se nám toto krásné místo které dodnes zůstává dokonalou ukázkou renesančního města do plánu nevešlo. Při prohlídce jsme se dozvěděli, že se zachovalo nejen velké množství budov v italském stylu, ale i zbytky původního opevnění. Hradby, doplněné sedmi bastilami, sloužily k obraně města před vpády nepřátel a odolaly až do poloviny 20. století, kdy je ruská armáda vyhodila do povětří.
Náměstí odkud začínala naše prohlídka má rozměry 100×100. Každou z jeho stran zdobí osm měšťanských domů s arkádami. Domy v dávných dobách patřily bohatým arménským obchodníkům, zatímco dnes jsou v nich malé soukromé vinárny, kavárny a pivnice. Náměstí dominuje monumentální radnice s impozantním schodištěm.
Zamość byla v roce 1992 zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Je toho tu tolik k vidění a hlavně pokud se chcete opravdu hodně dozvědět vezměte si průvodce. Je to mnohem zajímavější prohlídka. Město má i dost těžkou historii.
V jižní části stojí Rotunda, která dodnes připomíná smutné události dvacátého století. Během 2. světové války zde bylo za nacistické okupace popraveno na osm tisíc lidí. K uctění jejich památky bylo v Rotundě otevřeno muzeum, jehož část expozice je také věnována masakru polské armády sovětskými vojsky. My jsme uvnitř nebyli díky probíhající rekonstrukce, ale stáli jsme na místě kde lidé umírali a jen z vyprávění mi bylo smutno a slza mi ukápla. Bylo zde hodně dětí a to myslím nikoho nenechá v klidu.
Mohla bych toho sem napsat nekonečně mnoho o pocitech, ale každého nás zajímá něco jiného. Tedy končím větou, musíte to vidět na vlastní oči.